Přijede letos svatý Martin na bílém koni? A doveze s sebou husu?

I přesto, že si nejspíš každý den svatého Martina dokážeme spojit alespoň s jednou tradicí nebo pranostikou, většina z nás asi nedokáže odpovědět na otázku, kde mají svůj začátek a kde tradice husy a bílého koně vlastně vznikla.

Odkud přiletěla svatomartinská husa?

Jako mnoho dalších křesťanských svátků i ten svatého Martina vychází z pohanské tradice. Původní spojení tohoto listopadového období s husou bylo prostřednictvím obětování husy pohanskému bohu Wodanovi, které probíhalo právě na podzim s koncem sklizní a příchodem zimy. Husa pak zůstala předmětem obětování i nadále, ovšem obdarovaným začala být vrchnost. Prostřednictvím „bílé husy s červenýma očima“ probíhalo na závěr sklizně odevzdání úroku. Jak tedy vzniklo spojení tradice se světcem? Svatý Martin z Toursu byl původně voják, kterému se po obdarování žebráka ve snu zjevil Ježíš. Na základě tohoto zážitku odešel z armády, nechal se pokřtít a stal se následovníkem Boha. Když se obrátíme na křesťanské tradice spojené se svatým Martinem a husou, dostaneme se ke dvěma apokryfním legendám ze života tohoto světce. První praví o tom, že Martin, který měl být jmenován biskupem ze studu před ceremonií utekl a schoval se do husince. Kejhající husy ho ale prozradily, a proto si od té doby zaslouží na výročí jeho svátku skončit na pekáči. Druhá věří tomu, že husy svým hlučným vyjadřováním rušily Martinovo kázání, a proto si svůj trest odpykávají na Svatomartinské tabuli.

Svatomartinské víno

V téměř všech zemích, které pěstují vinnou révu a mají vinařskou tradici bylo zvykem v období začátku listopadu ochutnávat nová vína. Ve Francii se již 150 let po smrti sv Martina z Toursu uctívala zázračná vinná réva, kterou údajně Martin zasadil. Od té doby se stal patronem vína a vinařů. Po spojení s konkrétním datem a svatým Martinem samozřejmě tradice získala na nadpřirozenosti. Vznikaly pověry, že svatý Martin proměňuje mošt na víno, o čemž hovoří typické německé říkadlo „Martine, Martine, mach das Wasser zu Weine!“. V šumavském pohraničí se pak tradovalo, že po vypití svatomartinského vína bude člověk silný a krásný. Z toho vznikla tradice mladší generace scházet se na toto datum v hostincích ke společnému pití, protože „Radosti Martina jsou hus a džbán vína“.

Další svatomartinské tradice

Kromě husy a vína je tento den původně spojen i s dalšími tradicemi, věděli jste například o tom, že na koledu se nechodilo pouze o Velikonocích? A že je toto období spojeno se zahájením půstu?

Martinské rohlíky

Připravují se z žitné mouky vejražky, nebo z klasické pšeničné. Vážou se ve tvaru zahnutého rohlíku a plní mákem, ořechy, perníkem, mrkví, nebo hruškovými a švestkovými povidly. Původní pohanský význam rohlíku odkazuje na slavnosti Baccha, boha vína a opilství, který byl zobrazován se dvěma růžky. Na jeho počest se tak začaly péct právě rohlíky ve tvaru těchto rohů. Křesťanská tradice pak hovoří o obětování z těsta upečeného býka svatému Martinovi. Tvar rohlíků tedy podle této tradice symbolizuje rohy obětovaného býka.

Martinská koleda

Tradiční koleda sestává ze zpěvu písní a odříkání balad, které je doprovázeno procházení městem a obcházení jednotlivých domů, za účelem od sousedů dostat drobný dárek v podobě jídla, či peněz. Stejně jako vánoční, nebo velikonoční koleda, v dobách dávno minulých bylo běžné absolvovat Martinskou koledu. Účastníci byli především děti a chudí a tradičně obcházeli stavení v předvečer svatého Martina. Odměnou jim byla šunka, špek, párky, jablka, sušené ovoce, ale také peníze. Na oplátku měli koledníci vyřizovat vzkaz od darujících svatému Martinovi.

Martinské ohně

Kromě zapalování ohňů se v rámci této tradice několik dní oslavoval svátek sv. Martina i bujarým pitím, hlasitou hudbou, zpěvem a tancem. S touto tradicí je spojen také průvod s lampiony z barevného papíru, nebo vydlabanými vyřezanými řepami, do kterých se vkládala zapálená svíčka. 

Martinské posvícení

Zhruba od 6. století začíná svátkem svatého Martina velká postní doba, která trvá až do Vánoc. Den oslavy svátku svatého Martina byl tedy dnem, kdy končila sklizeň, začala se konzervovat sklizená úroda a bylo nutno řádně oslavit konec sezóny.

Vliv sekularizace na oslavy svátku

V průběhu dvacátého století byl svátku ve střední Evropě postupně ubrán jeho náboženský význam. Přestalo se používat označení svatomartinské i martinské, oslavy a tradice však na intenzitě nijak nepolevily. Posvícenské oslavy byly mezi lidmi velmi oblíbené, v Československu bylo známo okolo 50 druhů hus, přičemž nejoblíbenější byly husy sadské a libušské. Česká husa byla sice oproti ostatním druhům o něco menší, ovšem kvalitou masa, jater a peří byla ostatními nepřekonatelná.

Na konec se myslím můžeme shodnout, že tradice začátkem listopadu spojená s koncem sklizně, svatým Martinem, nebo pojídáním husy tu s námi zůstala přes spoustu let a nejspíš to tak zůstane i nadále. V našich restauracích si samozřejmě tuto tradici připomínáme právě přípravou svatomartinského menu, které se skládá z husích pokrmů a obsahuje i další typické podzimní suroviny. Na husu se letos můžete stavit do všech Con Gusto podniků, tedy v Monte Bú, Piazza Ristorante, Restaurant Teátr, Pivnice U Čápa i Pivnice u Kohoutů. V každé z nich vám nabídneme předkrm v podobě paštiky, husí kaldoun a pečenou husu s variací zelí a knedlíků. Každá z restaurací do svého menu vložila něco svého, proto pokud jste opravdoví fanoušci tohoto svátku, není nutno se rozhodovat, kam na husu zajdete! Od 7.11. do 12.11. vám ji totiž naservírujeme v různých obměnách ve všech zmíněných restauracích a pokud zvládnete sníst celé menu od předkrmu, přes polévku a hlavní chod až k dezertu, získáte ho od nás za zvýhodněnou cenu.

Tak husám zdar a budeme se na vás těšit při svatomartinském hodování!